Fotogalerie z 13. 6. 1948 ZDE
Arcibiskup Josef Karel Matocha se nejdřív stavil u studánky a zde posvětil pramen a nový reliéf (od J. Pelikána) Panny Marie. Po mši svaté, která byla vysílána rozhlasem, k přítomným také promluvil.

 

V současné době se věřící modlí a očekávají, kdo bude jmenován 15. arcibiskupem olomouckým.
Před 75 lety se tím v pořadí dvanáctým stal Josef Karel Matocha.
Jedna z jeho prvních pastoračních cest vedla právě na Svatý Antonínek.

Narodil se 14. 5. 1888 v Pitíně, do prosté rodiny kováře, jako páté dítě z jedenácti sourozenců.
Obecnou školu navštěvoval v rodišti, ale protože se u něho objevily vlohy a nadání ke studiu, přešel na gymnázium do Uherského Hradiště.
Po roce přestoupil na Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži. Po maturitě v roce 1908 vedly jeho kroky do kněžského semináře v Olomouci.
Brzy však byl vyslán na studia do Říma, kde získal nejprve v roce 1911 doktorát z filosofie, v roce 1914 byl vysvěcen na kněze a o rok později dosáhl hodnosti doktora teologie.

Po návratu do vlasti působil v Sobotíně u Šumperka, jako kaplan Vojenské nemocnice v Ružomberku a také jako profesor dogmatiky a filozofie na Bohoslovecké fakultě v Nitře.
Roku 1923 se stal suplentem a později profesorem na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci, kde přednášel křesťanskou filozofii a spekulativní dogmatiku.
Jeho práce, bezesporu dobrá a záslužná, se odehrávala především na akademické půdě.
Další aktivity byly také spíše vědeckého a filosofického rázu, dál se vzdělával, byl literárně činný.

Pro jeho spíše akademickou činnost bylo pro mnohé nečekané, když byl na arcibiskupský stolec dosazen právě Prof. PhDr. ThDr. Josef Karel Matocha.

Jmenován byl 23. 3. 1948, tedy jen velmi krátce po únorovém puči a biskupské svěcení přijal 2. 5. 1948.

Po svěcení k přítomným zástupům prohlásil: „Neloučím se s Vámi. Přijedu do každé vesničky jako otec za svými dětmi!“
A to začal také uskutečňovat. Po uvedení do funkce se k údivu jeho okolí dal energicky do práce.
Dělal vizitace po arcidiecézi, navštěvoval školy, setkával se s lidmi, kázal, uděloval biřmování…

Na Svatý Antonínek přijel o svátku sv. Antonína Paduánského 13. 6. 1948.
Návštěva nového arcibiskupa byla pro naše předky obrovská pocta a sláva, což dosvědčují fotografie na protější straně.
Stavěly se slavobrány, připutovalo několik tisíc poutníků z okolí.
Chtěli přivítat a pozdravit arcibiskupa, který pocházel ze Slováckého kraje.

Úřad, který mu byl svěřen, směl vykonávat jen do Velikonoc roku 1950, kdy byl internován a izolován komunistickou státní mocí.
Až do své smrti 2. 11. 1961 byl vězněn ve své rezidenci a pohřben je v Pitíně. Jedenáct let tak prožíval období nekrvavého mučedníka.
Podobný osud přichystala v té době StB i biskupům v dalších diecézích.

V roce 1968, kdy nastalo krátké politické uvolnění, se v Pitíně konala mše svatá k nedožitým 80. narozeninám a 20. výročí jmenování arcibiskupem. Jedním z řečníků na slavnosti byl i P. Šuránek.

V roce 2022 vydalo Karmelitánské nakladatelství v edici Osudy knihu Jindřicha Zdeňka Charouze „Zůstává mi však milost Boží“, která pojednává o Josefu Matochovi. Jen při letmém prolistování knihy čtenáře překvapí, že byla Matochova životní pouť protknuta s tou Šuránkovou.

V nedávné době odkoupila obec Pitín Matochův rodný dům, kde bude umístěno muzeum a stálá expozice věnovaná jejich rodákovi.