Synodální proces

Synodální proces

Farní koordinátorka, na kterou se můžete obracet, za farnost Blatnice pod Svatým Antonínkem: 

JARMILA HRUŠKOVÁ, telefon: 602 724 307,  e-mail: hrus@email.cz

Kdo má zájem se zapojit do skupin je zván v pondělí 15.11.2021 v 19 hodin v Domě Svaté Rodiny v Blatnici.

Základní informace a pozvání na společnou cestu

„Putující Boží lid“: tento pohled na nás, křesťany, nabízí hlavní logo nadcházejícího synodálního procesu.

Jsme společně na cestě, celkově v dějinách i v konkrétnosti našich jednotlivých životů. Toto společné putování tvoří všichni,

kdo byli skrze křest přivtěleni k tomu Božímu lidu v průběhu celých dějin lidstva.

1. Popis loga synodálního procesu

Mohutný strom, oplývající moudrostí a září, se tyčí do nebes. Jako znamení života a naděje je vyjádřením Kristova kříže. Skrze něj je nadnášena eucharistie, zářící jako slunce. Příčná ramena, otevřená jako ruce nebo křídla, jsou odkazem na Ducha Svatého. Boží lid zde vyobrazený nestojí na místě: je lidem v pohybu, přesně tak, jak vyjadřuje původ slova synoda, tj. „společné putování“. Boží lid je sjednocen stromem života, který do nich vdechuje život a od nějž vychází toto společné putování. 15 postav shrnuje celé lidstvo v odlišnostech životních situací jednotlivých generací a původu. Tento aspekt je zdůrazněn rozmanitostí barev postav, které samy o sobě jsou odrazem radosti. Mezi osobami v této skupině není žádná hierarchie, všechny se nachází na stejné úrovni: mladí, senioři, muži, ženy, mladiství, děti, laici, řeholníci, rodiče, manželé, jednotlivci. Biskup a řeholní sestra nestojí tváří v tvář ostatním, ale kráčí společně s nimi. Jako by samo sebou na prvních místech tohoto zástupu kráčí děti a mladiství. Tak, jak o tom hovoří Ježíš v Evangeliu: „Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, ale zjevil jsi je maličkým.“ (Mt 11,25) Jakou podobu má toto naše společné putování do Božího království? Na tuto otázku nám odpovídá motto pod grafikou: je to podoba synodální církve. Tedy církve, která je prožívána jako společenství skrze spoluúčast v uskutečňování vlastního poslání: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium.“ (Mk 16,15)

2. Pozvání do synodálního procesu

Synodální proces je ve své podstatě procesem duchovním. Nejde zde v prvé řadě o dovednou organizaci debat, během kterých půjde o sbírání užitečných dat o životě křesťanů. Synodální proces znamená zcela novou příležitost, kdy
budeme moci v životě církve zakusit, že jako jeden putující Boží lid všichni společně kráčíme kupředu na cestě do Božího království. Je to proces duchovní, protože na této cestě se máme snažit rozpoznat, co v této chvíli od své
církve chce její Pán. On pak k nám stále promlouvá skrze Ducha Svatého, tedy skrze téhož Ducha, který sestoupil na první učedníky v den Letnic a který byl každému pokřtěnému darován v okamžiku křtu. 


3. Skrze křest tvoříme součást Kristova těla

Tento synodální proces se odvíjí od jedné důležité skutečnosti: skrze křest jsme přijali podíl na prorockém, neboli učitelském, poslání Ježíše Krista. Každý z nás se stal živým chrámem Božího Ducha, a to ne proto, že bychom byli
lepšími, dokonalejšími než ostatní, ale proto, že jsme byli Božím Duchem proměněni. A proto skrze nás Boží Duch také může a chce promlouvat. Tím, že jsme pozváni se zapojit do synodálního procesu, jsme pozváni do zkušenosti
přítomnosti a působení Ducha Svatého v životě církve, a to v jejím konkrétním společenství, v nás samotných, v našich bratřích a sestrách. A také se otevřít tomu, jak Duch Svatý, který vane, kam chce, je přítomen a působí i v celé rodině
lidstva. Můžeme říct, že celé církvi jsou v tomto okamžiku nabídnuta duchovní cvičení. Co to znamená? Znamená to, že se před námi otevírá zcela mimořádný čas milosti, ve kterém k církvi, a to znamená ke každému z nás, může promlouvat Duch Svatý. Podmínkou z naší strany je, že se tento hlas budeme učit rozpoznat a pozorně mu budeme naslouchat.

4. Zkušenost duchovní konverzace v pracovních skupinkách.

Pracovní skupinky, které budou s vaší pomocí vznikat, mají být místem, kde bude možné zakusit, že jsme jako církev společně na cestě, po které nás vede Duch Svatý. Právě v těchto skupinkách budeme moci si uvědomit a prožít, co to znamená být synodální církev. Tyto skupinky mají za úkol stát se prostorem, kde každý bez obav, ve svobodě, pravdě a lásce může vyjádřit svoji zkušenost s církví jako společenstvím na cestě. Půjde o to, vytvořit prostředí vzájemného naslouchání, kde je každý přijat a v němž se předpokládá jako výchozí bod otevřenost vůči pohledu druhého, především pokud se jedná o člověka, který je na okraji, který třeba jen těžko hledá slova, aby formuloval svůj názor, nebo jehož hlas je obvykle předem pokládán za bezvýznamný.

Modlitba za průběh synody

Zde jsme, před tebou, Duchu Svatý,
shromážděni ve tvém jménu.
Provázej nás ty sám,
vstup do našich srdcí
a vytvoř si v nich domov.
Ukaž nám cestu, kterou se máme vydat,
uč nás, jak na ní vytrvat.
Jsme zde s přetěžkým břemenem
svých slabostí a hříchů.
Nedopusť, abychom propadli zmatku,
nedopusť, aby nás nevědomost svedla na scestí,
nedopusť, aby předpojatost ovlivnila naše činy.
Dej, ať v tobě nalezneme naši jednotu,
abychom věčnému životu kráčeli vstříc společně,
abychom nesešli z cesty pravdy
a neodchýlili se od toho, co je správné.
To vše žádáme od tebe,
jenž jsi při díle na každém místě a v každém čase,
a ve společenství s Otcem i Synem
na věky věků.
Amen.
 

5. Metodika vytvoření pracovních skupinek

 Skrze křest jsme se všichni stali účastnými na Kristově prorockém poslání. Skrze každého z nás může a chce promlouvat Duch Svatý k vzájemnému obohacení. Každý z nás je „expertem“ na život, a to v konkrétní podobě našich vlastních zkušeností a našeho dosavadního společného putování jako Boží lid, církev. Jsme pozváni k tomu, abychom vzájemně sobě naslouchali a promlouvali; abychom takto vyjádřili vlastní zkušenost žité křesťanské víry. To bude možné v rámci témat, která jsou předložena k diskutování v tomto synodálním procesu. Důležité je dodat, že vůbec není žádoucí (a vlastně ani možné), chtít v jedné pracovní skupince hovořit o více než 1 tématu.

Farní koordinátor, který je metodologicky veden a neustále podporován diecézním týmem, má v první fázi synodálního procesu následující úkol: podnítit ve své farnosti zájem o aktivní účast křesťanů na tomto synodálním procesu. Z praktického hlediska se zde jeví jako nejpravděpodobnější cestou možnost informovat Boží lid, shromážděný na nedělní liturgii v dané farnosti, například v průběhu tzv. „ohlášek“ ke konci mše svaté (o nedělích 24. 10., 31. 10. a 7. 11. 2021).

 

6. Způsobů, jak přistoupit ke konkrétnímu zahájení setkání pracovních skupinek, je hned několik:

a) Farní koordinátor ve spolupráci s místním knězem, správcem farnosti, svolá pastorační radu farnosti. Zde farní koordinátor představí zevrubně plán práce, který je před námi. Jednotliví členové pastorační rady farnosti tak budou vtaženi do synodálního procesu, aby se stali „moderátory“ jednotlivých pracovních skupinek ve farnosti. Tato skupinka (5-8 osob) si na svém prvním setkání rozhodne, jakému tématu se bude nadále věnovat.

b) Farní koordinátor osloví již existující společenství křesťanů ve farnosti (společenství mládeže, manželů, seniorů; farní evangelizační buňky; společenství modliteb matek/otců, akolytů, lektorů a další, podle toho, která ve farnosti již existují). Tato již fungující společenství si následně vyberou jednoho ze svých členů jako moderátora, který bude v kontaktu s farním koordinátorem a od něj bude dostávat další metodologické pokyny. Tato společenství se na prvním setkání pracovní skupinky rozhodnou, jakému tématu se budou věnovat.

c) Farní koordinátor ve spolupráci s místním knězem, správcem farnosti, například ve vývěsce (nebo na webu farnosti) bude farníky informovat o 10 tématech. K jednotlivým tématům budou mít možnost se farníci zapsat tak, aby vznikla skupinka minimálně 5 osob, maximálně 8 osob. Následně farní koordinátor bude komunikovat s jednou z těchto osob tak, aby jí poskytl veškerý potřebný materiál k moderování setkání pracovní skupinky.

d) Pokud ve farnosti neexistuje farní koordinátor ani nefunguje dosud žádná pracovní skupinka v rámci synodálního procesu, nabízíme těm, kdo by přesto měli zájem skupinku vytvořit, a tak se podílet na synodálním procesu, aby se obrátili na diecézní tým prostřednictvím mailu …@ . Diecézní tým zprostředkuje pro tyto osoby zapojení např. do pracovních skupinek v okolních farnostech.

  • Dle místních podmínek je vhodné, aby byly do pracovní skupinky včleněny osoby např. také žijící mimo katolickou církev (členy ostatních křesťanských církví či osoby bez náboženského vyznání).
  • Není na překážku, aby v jedné farnosti vzniklo více skupin, které se budou věnovat stejnému tématu.

 

7. Na závěr několik charakteristik, které jsou vyžadovány od osoby, jež se stane moderátorem pracovní skupinky:

  • Jelikož tato osoba má moderovat následujících několik setkání, je zapotřebí, aby se jednalo o člověka s otevřenou myslí a srdcem, který je nekonfliktní povahy a nebude se snažit strhnout pozornost všech zúčastněných osob na vlastní představy, náměty a celkově pojetí práce ve skupinkách.
  • Současně je třeba, aby se jednalo o osobu, která dokáže udržet „pracovní tempo“ skupinky (tj. kázeň) a bude v tomto ohledu neustále podporovat ostatní členy při všech setkáních.

8.Metodika setkání pracovní skupinky „duchovní konverzace Božího lidu“


Práce ve skupinách bude vyžadovat aktivní účast a ochotu přijmout za svůj určitý způsob dialogu, který je ve svém jádru duchovním rozhovorem. V čem spočívá? Od každého, kdo se do skupiny zapojí, se očekává snaha velkodušně a bez předsudků naslouchat druhým a odhodlání upřímně a bez nátlaku sdílet svůj názor. V procesu naslouchání a mluvení je přitom důležité nesoustředit se jen na samotná slova, ale všímat si pozorně toho, jak nasloucháme a jak promlouváme svým srdcem. Půjde o to, učit se naslouchat a mluvit ze srdce, zaměřit se na to, co hýbe naším nitrem. Proč? V nitru se totiž nejen soustředí všechno, co žijeme a čím jsme, ale promlouvá v něm také Duch Svatý, který nám jako Boží Láska byl vylit do našich srdcí. Základní pozornost je tedy třeba věnovat tomu, co se během našich rozhovorů a sdílení děje v druhých a ve mně samotném, a jak je samotný Pán v našich srdcích přítomen a v nich pracuje. Takto vedený rozhovor se stává společným rozlišováním, ve kterém mají všichni zúčastnění zájem rozpoznat, jaká jsou opravdová znamení působení Ducha Svatého, který je jeden, a přesto se projevuje v rozmanitosti našich zkušeností. A právě to, co v naší skupině
společně rozpoznáme jako ryzí dílo Božího Ducha, se stane naším vlastním příspěvkem na cestě k synodální církvi, která je společenstvím, na němž máme každý z nás účast, protože všichni jsme Kristem posláni stát se jeho svědky.
Předpokládá se, že pracovní skupinky se sejdou (v průběhu listopadu 2021 – ledna 2022) celkem třikrát. První, úvodní, setkání bude sloužit ke vzájemnému seznámení, sdílení svých dojmů a očekávání od synodálního procesu, ale také k výběru 1 tématu, jemuž se pracovní skupinka bude nadále věnovat. V průběhu druhého a třetího setkání již bude pozornost zaměřena na sdílení (vzájemné naslouchání a promlouvání) zvoleného tématu, s tím, že závěrem třetího setkání bude vypracování závěrečného shrnutí dosavadní společné práce. Kde se může setkání konat? Všude tam, kde je možné setkat se v potřebném počtu osob (5-8), aniž by setkání této skupinky bylo rušeno vnějšími vlivy. Doporučujeme tedy pastorační prostory ve farnostech nebo setkání v domácnostech některého z členů skupinky. Vlastní program 3 setkání pracovní skupinky je následující:
1. setkání
I. představení členů skupinky (2 min./os.)
II. co očekáváme od zkušenosti synodálního procesu? (2 min./os.) – na závěr této fáze krátce představí moderátor skupinky plán práce
III. představení témat – skupinka si zvolí pouze jedno téma; členové skupinky si pak mohou dle pomocných otázek ke každému tématu určit, z jakého úhlu pohledu budou o tématu hovořit (10 min.)
IV. modlitba za průběh synody (případně doplněna jinou formou: společný zpěv, chvíle adorace) (10 min.)
V. sdílení a společné hledání tématu, na které se pracovní skupinka zaměří; případně, pokud je již téma předem vybráno, zaměří se skupinka na zvolení jedné otázky v rámci tématu (3 min./os.)
VI. společná závěrečná modlitba (5 min.)
Po 1. setkání je třeba respektovat čas pro osobní reflexi jednotlivců nad zvoleným tématem. Aby v atmosféře osobní modlitby a aktuálních zkušeností, které jedinec prožívá, měl možnost uzrát projev Božího Ducha. Proto doporučujeme, aby
mezi 1. a 2. setkáním uběhl minimálně 1 týden času, tj. příležitosti k osobnímu zamyšlení a naslouchání Duchu Svatému.
2. a 3. setkání
I. Společná modlitba za průběh synody (5 min.)
II. Četba úryvku Písma svatého: úryvek poskytnutý k těmto setkáním (10 min.)
III. 1. kolo sdílení (3 min./os.)
IV. Chvíle pro ztišení a přestávka (15 min.)
V. 2. kolo sdílení (zapisovatel zaznamenává hlasy, které zazněly) (3 min./os.)
VI. Modlitba díkůvzdání (5 min.)
VII. (3. setkání pracovní skupinky = následuje vypracování písemného souhrnu.)

9. Vysvětlení 1. a 2. kola sdílení (2. a 3. setkání):

1. kolo: Cílem je osobní sdílení zkušenosti jednotlivce, které se vztahuje ke zvolené otázce.
2. kolo: Vyjádření toho, co se mě dotklo ve sdílení druhých, anebo toho, co jsem si při naslouchání druhým uvědomil jako nový vhled do diskutované otázky. Cílem je společně rozlišit hlas Ducha Svatého.

10. Důležité předpoklady pro plodnou práci ve skupinách:

 
  • a) Aktivní naslouchání
    V průběhu sdílení ve je naprosto podstatné všímat si následujícího: „Jak Bůh jedná a promlouvá skrze druhého, který mluví, a také skrze mě?“ Tato otázka nechť je stále živá v myslích všech a provází veškeré fáze pracovních skupin.
  • Cílem naslouchání je porozumět, jak se ve slovem druhých odráží jejich vlastní zkušenost a to, co je obsahem jejich nitra.
  • Soustředím se na pozorné naslouchání druhému, nikoliv na přípravu vlastního vypovídání.
  • Přijímám v úctě názor druhého, nekomentuji jej, nehodnotím. Snažím se pochopit řečené v dobrém světle.
  • Učit se vnímat, jak skrze druhého promlouvá Duch Svatý a k čemu nás takto Duch chce přivést.
    b) Umění promlouvat
  • Vyjádřit vlastní zkušenost, tj. to co si opravdu myslím a cítím.
  • Snažím se o svobodné a upřímné promlouvání, skrze které však nechci vnutit svůj názor druhým.
Promlouvání předpokládá předchozí přípravu jedince skrze naslouchání Božímu slovu a uvažování nad vlastní zkušeností (nakolik se vztahuje a vypovídá o zvoleném tématu).

11. Biblické inspirace pro práci ve skupinkách

Z evangelia podle Marka (Mk 3,31-35)
K Ježíšovi přišla jeho matka a jeho příbuzní. Zůstali stát venku a dali si ho zavolat. Kolem něho sedělo plno lidí. Řekli mu: „Tvoje matka a tvoji příbuzní se venku po tobě ptají!“ Odpověděl jim: „Kdo je má matka a moji příbuzní?“
A rozhlédl se po těch, kteří seděli dokola kolem něho, a řekl: „To je má matka a to jsou moji příbuzní! Každý, kdo plní vůli Boží, to je můj bratr i sestra i matka.“ Z Listu apoštola Pavla Římanům (Řím 12, 1-8) Pro Boží milosrdenství vás, bratři, vybízím: přinášejte sami sebe v oběť živou, svatou a Bohu milou! To ať je vaše duchovní bohoslužba. A nepřizpůsobujte se už tomuto světu, ale změňte se a obnovte svoje smýšlení, abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé. Protože mi byla dána ta milost, říkám každému z vás: Nikdo ať si o sobě nemyslí více, než co se patří myslet, ale skromně ve shodě s tím, v jaké míře udělil Bůh každému víru. Jako máme v jednom těle mnoho údů, ale tyto údy nemají všechny stejnou činnost, tak i my, i když je nás mnoho, jsme jedním tělem v Kristu, k sobě navzájem jsme však údy. Máme rozmanité duchovní dary podle milosti, která nám byla dána. Kdo má dar mluvit z vnuknutí, ať ho užívá úměrně k vlastní víře. Kdo má dar služby, ať ho uplatňuje ve službě. Kdo má dar vyučovat, ať se věnuje vyučování, kdo dar povzbuzovat, ať povzbuzuje. Kdo rozdává, ať to dělá velkodušně. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo prokazuje milosrdenství, ať to činí s radostí.

Z Prvního listu apoštola Pavla Korinťanům (1 Kor 12,4-13)
Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. Ty projevy Ducha jsou však dány každému k tomu, aby mohl být užitečný. Jednomu totiž Duch dává dar moudrosti, jinému zas tentýž Duch poskytuje poznání, jinému se opět dostává víry od téhož Ducha, jiný zase má od téhož Ducha dar uzdravovat, jiný konat zázračné skutky, jiný promlouvat pod vlivem vnuknutí, jinému zase je dáno, aby dovedl rozeznávat, jakým duchem se co nese, jiný může mluvit rozličnými neznámými jazyky a jiný zase má dar, aby uměl vykládat, co tím jazykem bylo řečeno. To všechno působí jeden a týž Duch. On vhodně přiděluje každému zvlášť, jak chce. Jako tělo je pouze jedno, i když má mnoho údů, ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo, tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo ‒ ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní ‒ všichni jsme byli napojeni jedním Duchem.

Z Listu apoštola Pavla Efezanům (Ef 1,13-19)
Skrze Krista Ježíše se dostalo i vám potvrzení od slíbeného Ducha Svatého, když jste přijali slovo pravdy, radostnou zvěst o své spáse, a když jste v něho uvěřili. Duch je zárukou, že nám jednou připadne dědictví. Tak se dovrší naše vykoupení, protože si nás Bůh získal jako svůj majetek, abychom sloužili ke chvále jeho božské velebnosti. Slyšel jsem, jak věříte v Pána Ježíše a jakou lásku projevujete všem křesťanům, a proto nepřestávám za vás děkovat, když na vás vzpomínám ve svých modlitbách, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, udělil dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat, takže budete moci mít o něm správné poznání. On ať osvítí vaše srdce, abyste pochopili, jaká je naděje těch, které povolal, jaké poklady slávy skrývá křesťanům jeho dědictví a jak se ukazuje na nás, na věřících, jeho nesmírně velká moc působením jeho všemohoucnosti.

Z Listu apoštola Pavla Filipanům (Fil 2,1-5)
Jestliže je u vás trochu křesťanské snahy druhé těšit, trochu láskyplného povzbuzení, nějaké duchovní společenství a trochu srdečné účasti, dovršte mou radost tím, že budete stejně smýšlet, že vás bude všechny pojit jedna láska, že budete svorní a jednomyslní. Nic nedělejte z hašteřivosti nebo touhy po prázdné slávě, ale z pokory ať každý z vás pokládá druhého za lepšího, než je sám. Nikdo z vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale i na prospěch druhých. Mějte v sobě to smýšlení, jaké měl Kristus Ježíš.

Z Listu Židům (Žid 3,7.8.12-14)
Jak říká Duch Svatý: 'Až uslyšíte dnes jeho hlas, nezatvrzujte svoje srdce, jako kdysi na místě vzpoury, jako v den pokušení na poušti. Dejte pozor, aby nikdo z vás neměl srdce zlé a nevěřící, takže by odpadl od živého Boha. Spíše se navzájem povzbuzujte den co den, pokud ještě trvá ono 'dnes', aby se nikdo z vás nezatvrdil sveden hříchem. Vždyť máme společenství s Kristem, jen když si uchováme pevně až do konce svou počáteční důvěru.

Z Prvního listu apoštola Petra (1 Petr 4, 10-11)
Navzájem si pomáhejte podle míry Božích darů jako dobří správcové rozmanité Boží milosti. Kdo má dar řeči, ať si je vědom, že přednáší slovo Boží. Kdo slouží, ať si je vědom, že pověření k tomu přijal od Boha, aby tak byl ve všem oslavován Bůh skrze Ježíše Krista. Jemu patří sláva a vláda na věčné časy. Amen.

Delší texty:
Lk, 24, 13-35: Učedníci do Emauz
J 17: Kristova velekněžská modlitba
Sk 2: Seslání Ducha Svatého; začátky církve
Sk 10: Křest setníka Kornélia
Sk 15: Rozhodnutí jeruzalémského sněmu

12. Témata a otázky pro setkání v pracovních skupinkách

Hlásání evangelia a opravdové společenství Božího lidu se navzájem ovlivňují a umožňují, aby se vykreslily základní rysy, které církev coby Boží lid má. Je proto možné za následujícími okruhy otázek vnímat ucelenou představu církve coby putujícího Božího lidu. Evangelium musí být především sdíleno formou faktických vztahů, které mezi lidmi coby členy Božího lidu jsou. Sem míří první čtyři tematické okruhy, které vystihují základní, bezprostřední strukturu Božího lidu: Skutečně vytváříme celek lidí, kteří se potkávají? Nasloucháme si? Mluvíme spolu tak, že řeč je pramenem dorozumění, vysvětlování a řešení situací? Umíme oslavovat společné události, především formou liturgie? Církev jako Boží lid je nositelkou Kristova poslání, jímž Spasitel přišel uzdravit, povznést a naplnit život lidí i celého stvoření. Evangelium je Božím lidem přijímáno tak, že zpětně církvi a jejímu poslání dodává stále novou dynamičnost. Další tematické okruhy se nás proto dotazují, jestli jsme si poslání církve vědomi do té míry, že formou dialogu uvnitř církve, s ostatními křesťany i všemi lidmi dobré vůle se tohoto poslání Božího Syna spoluúčastníme? Boží lid, který žije Kristovým posláním, má též své vlastní nástroje, jimiž se udržuje a rozvíjí. Udržovat a rozvíjet celek Božího lidu vyžaduje především dobře pojatou spoluúčast všech na tomto celku, zralou míru spoluzodpovědnosti všech pokřtěných a dobře vykonávanou službu autority v církvi. Poslední tři tematické okruhy se proto dotazují na stav chápání autority v Božím lidu, formy spoluúčasti na ní, na schopnost rozlišovat a rozhodovat v životě Božího lidu a na stav soustavnější
formace k synodalitě v rámci života církevních obcí, místních církví i církve universální. Na ucelenou představu o církvi coby putujícím Božím lidu se můžeme dotazovat způsobem, jak to činí synoda: Synodální církev při hlásání evangelia „putuje společně“. Jak se toto „společné putování“ aktuálně realizuje ve vaší místní církvi? K jakým krokům nás vybízí Duch Svatý, aby toto společně putování bylo intenzivnější? (Přípravný dokument, 26) Při hledání odpovědi na tuto základní otázku jsou nám nabídnuta následující konkrétnější témata k uvažování, sdílení a rozlišování v pracovních skupinách. Vaše vzájemné promlouvání a naslouchání ve skupince se nemusí omezovat pouze na tyto otázky. Ze zvolených témat si vyberte pouze jedno téma, na které bude zaměřena práce ve skupinkách

1. NA SPOLEČNÉ CESTĚ: V církvi a ve společnosti jdeme jeden vedle druhého po stejné cestě.
  • Jsem křesťanem pro sebe, anebo s druhými?
  • Jak si k sobě navzájem v našem společenství můžeme být blíže?
  • Usiluji ve společenství o jednotu, anebo podporuji v církvi spíše mentalitu polarizace, rozdělení, „sektářství“?
  • Co/kdo mi vyvstane na mysli, když se řekne „církev“? A co farnost/„místní církev“?
  • Může se někdo v našem místním společenství církve cítit, že není součástí farnosti/místní církve? A proč je ponechán na okraji?
  • Jakou představu mám o místní církvi, tj. o naší farnosti - co mi tam chybí, co hodnotím pozitivně-negativně? Možná, jaký je můj „sen o Církvi“?

2. NASLOUCHAT: Naslouchání je první krok, ale vyžaduje otevřenou mysl a otevřené srdce, bez předsudků.

  • Může k nám Bůh promlouvat i skrze druhé lidi, nebo konkrétněji takové, jejichž hlasy ignorujeme?
  • Jaká je váha slova každého člověka (mladý člověk, žena, muž, laik, zasvěcené osoby, kněz) v našem místním společenství?
  • Existují mezi námi předsudky ohledně toho, kdo „má právo mluvit“ nebo „komu se má naslouchat“?
  • Co komplikuje naše naslouchání druhým v našem místním společenství?
  • Zajímáme se o názory těch, kdo se jakýmkoliv způsobem ocitli na „periferii“ našeho zájmu?
  • K čem nás může pohnout obraz Ježíše v evangeliích, zvláště tam, kde se On stává blízkým a pozorným vůči všem „vyloučeným“?
  • Nasloucháme byť i kritickým názorům o církvi od lidí, kteří nejsou křesťany nebo z jakéhokoliv důvodu se od církve distancovali?
  • Jaký prostor je poskytnut v naší místní církvi minoritám, zvláště lidem zažívajícím chudobu, sociální vyloučení?
  • Umím druhému naslouchat bez předsudků a bez připravování si vlastních obranných strategií/odpovědí?
  • Jsem otevřený pro jiný názor a zkušenosti a jsem ochotný rozšířit svůj pohled na věc?
  •  
  • 3. UJMOUT SE SLOVA: Všichni jsou vybízeni, aby mluvili odvážně a otevřeně, tedy svobodně, pravdivě a s láskou.
  •  
  • Jakou máme zkušenost se „svobodným, odvážným a otevřeným mluvením“ v našem společenství farnosti?
  • Jaké podmínky si pro takovéto svobodné, otevřené a odvážné mluvení představuji?
  • Brání mi něco, abych v církvi pokorně, ale s odvahou a otevřeně vyslovil svůj názor?
  • Vnucuji své názory a přesvědčení druhým?
  • Kdo promlouvá jménem našeho církevního společenství? 
  • Nejsou v našich představách o životě uvnitř farnosti (kněz vs. farníci a naopak!) určité negativní předsudky? V případě, že ano, čím jsou způsobeny a jak by bylo možno je překonat?
  • Vytváří se ve vašich farnostech podmínky pro vzájemné setkání (pravidelná setkávání jednotlivých skupin farníků, atd.)?
  • Vystupují členové farní pastorační rady na základě svého názoru/hlasu, nebo jako představitelé určité skupiny farníků, jejichž názor vnáší do diskuze?
  • Vstupuje naše společenství do kontaktu s hromadnými sdělovacími prostředky?

  • 4. SLAVIT: „Společné putování“ je možné pouze tehdy, pokud vychází ze společného naslouchání Božímu slovu a slavení eucharistie.
  • Jaké místo má v mém prožívání života s Bohem liturgie, zvláště nedělní bohoslužba?
  • Vnímám liturgické slavení především jako úkon své osobní zbožnosti, anebo jako projev života celého Božího lidu?
  • Jaké formy liturgického slavení a společné modlitby upřednostňujeme v našem společenství, a proč (mše svatá, adorace, pobožnosti…)?
  • Jaké služby jsou rozvinuty v liturgickém slavení naší farnosti? Jaké by mohly být rozvinuty tak, aby byla liturgie odrazem rozmanitosti služeb a charismat křesťanů?
  • Jaké kroky děláme k zapojení nově příchozích do naší farnosti tak, aby se cítili být přijati?
  • Jak je prožívána svátost křtu tak, aby vyjadřovala přijetí do společenství farnosti?
  • Co dělám pro to, abych více poznával ty, kteří spolu se mnou slaví bohoslužbu?
  • Přemýšlíme v naší farnosti o nových formách aktivního zapojení všech do liturgie?
  • Prožíváme modlitbu přímluv ve mši svaté tak, aby jednotlivé prosby odrážely aktuální potřeby místního společenství?
  •  
  • 5. SPOLUZODPOVĚDNOST ZA MISIJNÍ POSLÁNÍ: Synodalita slouží misijnímu poslání církve; všichni členové jsou voláni k tomu, aby se na něm podíleli.
  • Co znamená pro můj život, že každý pokřtěný je zároveň poslaný – tj. misionář?
  • Jsme skutečně misijním společenstvím, církví pro druhé, anebo do sebe uzavřenou skupinou? V čem konkrétně se projevuje naše společenství jakožto misijní?
  • Co si představuji pod pojmem misie, jestliže nejde pouze o „misionáře“ vycházející do jiných zemí a kontinentů? Jak může souviset s životem našeho konkrétního společenství?
  • Jaké misijní/evangelizační aktivity jsou v našem společenství rozvinuty? A jaké by mohly být nově rozvinuty? 
  • Je možno čerpat v životě našeho církevního společenství sílu pro naši službu ve společnosti? Je podporována zodpovědnost za politický život, vzdělávání, prosazování sociální spravedlnosti, péče o životní prostředí?
  • Jak se snažíme tvořit vztahy a spolupráci s místní samosprávou? Snažíme se nabízet své služby ve prospěch všech lidé žijících v naší farnosti?
  • Jaké mohou být naše osobní vnitřní překážky pro hlásání/evangelizaci (ostych, neznalost, nezájem, malá osobní motivace)?
  • Evangelizační/misijní dílo předpokládá osobní hlubokou konverzi: mám osobní zkušenost s Bohem, která mi tuto cestu otevřela?
  • Co pro nás může znamenat evangelizace jako „metoda postupných kroků“, začínajících u kulturních, sportovních (pre-evangelizačních) aktivit? Aktivity směřované na jednotlivé skupiny (muži, ženy, mládež)?
  • Misijní poslání je stálým podnětem k tomu, abychom neustrnuli v průměrnosti ale stále rostli na naší cestě s Bohem/k Bohu. Co mi toto říká pro život naší farnosti/mně osobně?

6. VÉST DIALOG V CÍRKVI A VE SPOLEČNOSTI: Dialog si žádá vytrvalost a trpělivost, ale umožňuje také vzájemné porozumění.

  • Dialog není jen prostým „mluvením dvou“ nebo více lidí. Ale snahou vžít se do jejich situace, přijmout jejich úhel pohledu. Daří se nám takto postupovat při komunikaci v našem církevním společenství? 
  • Jaké platformy/struktury pro dialog jsou ve vaší farnosti vybudovány?
  • Jaká je spolupráce a soužití mezi různými skupinami a hnutími ve farnosti? Jak vnímáme členy jiných hnutí a společenství (nezájem, opovrhování nebo příležitost k obohacení)?
  • Rozvíjíme spolupráci – a tedy vzájemné obohacení – na mezifarní úrovni? Na úrovni děkanátu? S řeholníci společenstvími v naší oblasti?
  • Jakou zkušenost máme s řešením konfliktů a obtížných situací? 
  • Jak uskutečňuje naše místní církev dialog s (a jak se učí od) dalších oblastí společnosti: světa politiky, ekonomie, kultury, světské společnosti a od chudých lidí?
  • Usilujeme o dialog s těmi, kdo žijí mimo „naše“ církevní společenství (příslušníci jiných náboženství, lidé bez náboženského vyznání…)?

7. S JINÝMI KŘESŤANSKÝMI DENOMINACEMI: Dialog mezi křesťany různých vyznání, vzájemně spojených jedním křtem, má na synodální cestě zvláštní místo.

  • Snažíme se aktivně tvořit vztahy s jinými křesťanskými církvemi, které žijí na území naší farnosti, s nimiž nás pojí jedna víra v Ježíše Krista, anebo převládá lhostejnost a nezájem?
  • K čemu tato spolupráce a naslouchání si mezi křesťanskými církvemi dosud u nás vedlo?
  • Jaké jsou překážky, předsudky, které brání uzdravení vztahů a pouze v naší mysli?
  • Jaké konkrétní formy ekumenické spolupráce a soužití se u nás ve farnosti rozvíjejí?
  • Co vnímáme jako zraňující v našich vztazích?
  • Modlíme se pravidelně za ostatní křesťany, kteří žijí v naší farnosti?
  • Uskutečňují se u nás ve farnosti ekumenické bohoslužby či jiné formy spolupráce?
  •  
  • 8. AUTORITA A SPOLUÚČAST: Synodální církev je církví participující a spoluodpovědnou.
  • Naslouchá kněz ve vaší farnosti názorům všech?
  • Cítím se být pokládán za plnohodnotného člena našeho společenství a mám vůbec zájem jím být?
  • Co mi říkají slova „spoluzodpovědnost v církvi“?
  • Jakým způsobem se stanovují ve farnosti pastorační priority?
  • Jakou zkušenost dosud ve své farnosti máte s týmovou prací, která se projevuje jako společné hledání priorit a rozdělování spoluzodpovědnosti?
  • Jakou povahu má ve vaší farnosti farní pastorační rada? Existuje? Naslouchá kněz ostatním členům pastorační rady? Jsou rozhodnutí této rady výsledkem společné práce? Je při rozhodování dbáno na názor většiny členů rady (tj. má podobu rozhodujícího hlasu)?
  • Máte již zkušenost se synodalitou na úrovni vlastní farnosti? Např. formou „farního sněmu“, dotazníků/naslouchání při vytyčování pastoračních priorit?
  • Jsou kněží (bohoslovci, tj. budoucí kněží) dostatečně formováni pro týmovou spolupráci a k naslouchání všem?
  • Jaké jsou vaše představy/očekávání o působení a poslání pastorační rady farnosti?
  • Co pomáhá našemu růstu ve vědomí spoluzodpovědnosti v církvi?
  •  
  • 9. ROZLIŠOVAT A ROZHODOVAT: V synodálním duchu činíme rozhodnutí na základě rozlišování toho, co Duch Svatý říká prostřednictvím celého našeho společenství.
  • Co rozumím pod pojmem „společné rozlišování“? K jakému postoji nás to může vést v naší farnosti?
  • Je kladen důraz na rozlišování v důležitých momentech např. také při společné modlitbě, liturgii, při využívání charismat, přítomných ve společenství?
  • Mají možnost všichni členové vašeho církevního společenství podílet se na rozhodování? Co by jim k tomu mohlo pomoci? Co jim k tomu může bránit?
  • Co bychom mohli v našem společenství udělat lépe pro společné duchovní rozlišování (jaká metoda formace)?
  • Máte zkušenost se ztrátou důvěry v kněze ve vaší farnosti? Čím by tomu šlo předejít?
  • Co by mohlo napomoci k lepší transparentnosti života vaší farnosti?
  • Využíváme dosavadních nástrojů, které máme k dispozici (pastorační, ekonomická rada), pro zmapování situace ve farnosti?
  • Jsme ochotní měnit zvyky a zažitá schémata na základě toho, co jsme ve společném rozlišování objevili jako nový podnět Ducha Svatého? Nelpíme raději na tom, aby bylo zachováno to, co se „odjakživa“ dělalo?
  • Dochází k rozhodování ve vaší farnosti po příležitostech ke konzultaci, k naslouchání a výměně názorů?

  • 10. FORMOVAT SE V DUCHU SYNODALITY: Synodalita s sebou nese vnímavost pro změnu, formaci a neustálé učení se.
  • Co pro mě znamená, že Duch svatý může a chce promlouvat skrze mé promlouvání a jednání v naší farnosti?
  • Měli jste dosud zkušenost s formací ke „společnému putování“? Dochází ve vaší farnosti k diskuzi o tom, co by to mohlo znamenat pro proměnu chodu farnosti?
  • Co by nám pomohlo, abychom si uvědomili vlastní sounáležitost s naším církevním společenstvím?
  • Je možné (a jak) napomáhat k formaci ve spoluzodpovědnosti již dětem a mladistvým?
  • Jakým způsobem je začleněna formace k synodalitě v rámci přípravy na iniciační svátosti (křest, biřmování, eucharistie)?
  • Čím bych mohl osobně obohatit život našeho společenství?