3. Pěší pouť k Boží muce pod Javořinou

Během 2. světové války učinili na Svatém Antonínku muži a mládenci z okolí na podnět P. Šuránka slib, že na vrcholu Javořiny vystaví kapli zasvěcenou Panně Marii.
Z úcty a díkem k ženám, jako projev odpuštění k nim, ale také na prohlubování bratrství mezi Moraváky a Slováky.
27. 7. 1947 byla na Javořině sloužena mše svatá. Cestou zpět tragicky zahynula Marie Málková z Nivnice.
V roce 1971 zde byla poblíž místa na památku postavena Boží muka.

Kapli se vystavět nepodařilo.
Pouť na podnět tehdejších úmyslů však můžeme vykonat i dnes.

O slibu, vystavět kapli na Javořině, se P. Šuránek v různých dochovaných textech občas zmiňuje.
Následující kratičký článek vyšel v srpnu 1947 v časopise Rozsévač.
(Rozsévač byl nejrozšířenější duchovní týdeník vydávaný v letech 1939 – 1948. Komunistický režim ho následně zakázal.)

Slib Královně panen

Denně nám kyne na Blatnické hoře nejvyšší hora Bílých Karpat – Javořina – a domáhá se splnění našeho slibu.
Učinili jsme jej s muži slováckého kraje, shromážděnými při adoracích za hrozné války v kapli sv. Antonína. Uvažovali jsme o tom, jak málo radosti je v životě slovácké dívky, ohrožované od útlého dětství krutostí pudu pohlavního.

A prosili jsme Pannu Marii, aby pomáhala v bojích o osvobození dívek od otroctví neukázněných jinochů a mužů, aby vrátila slováckému kraji mravní čistotu, pravou svobodu a radost, která se kdysi vylévala z dívčích srdcí lidovými písněmi.

Dnes slouží namnoze cizácké šlágry k tomu, aby vyjádřily nevýslovný smutek, který se zakrývá často trapnou rozpustilostí.
„Ústa sa mi smějú, ale ze srdéčka slzy sa mi lejů.“

A slíbili jsme Královně panen, že se vynasnažíme, aby témě slovácké Javoříny zdobil její chrám, který by sbratřoval bratry a sestry moravské s bratřími a sestrami slovenskými.
A 15. srpen je nám vykřičníkem.
„Plňte svůj slib!“
Splníme!

Zdroj. Kukátka 2, A. Šuránek, k tisku připravil roku 1994 Alois Kotek

Více o plánované stavbě kaple a boží muce si můžete přečíst ZDE.