Vznik Matice svatoantonínské byl plodem pastoračního úsilí P. Antonína Šuránka a jeho spolupracovníků během let 2. světové války. Záhy po ukončení války byly zahájeny kroky pro její registraci a 8. 10. 1946 byla oficiálně schválena zemským národním výborem v Brně.
Dnes bychom archaický název "matice" mohli nahradit kupříkladu slovem "fanklub."
Charakterizovat ji jako seskupení lidí, které spojovala víra, úcta ke sv. Antonínu, osobní vztah k danému místu, společná myšlenka a cíl.
S odstupem času můžeme říct, že je oslovila i samotná osobnot P. Šuránka, zakladatele Matice svatoantonínské.
Co vedlo naše předky k založení Matice svatoantonínské je obšírněji popsáno ZDE.
Můžeme jen polemizovat o tom, jaké by dnes bylo poutní místo, kdyby činnost mladičkého spolku nepřekazila vládnoucí komunistická strana.
Samotný „zrod“ určitě nebyl lehký, idylický, samozřejmý, jak by se nám s odstupem času mohlo zdát. Našla se i řada „odpůrců.“
A už vůbec nelze říct, že tehdy bylo víc času, byla jiná doba. Den měl i tenkrát 24 hodin. většina lidí měla vlastní hospodářství a o technických vymoženostech dnešní doby se jim ani nesnilo.
V polovině devadesátých let, v euforii navrácené svobody, na základě postupujícího kanonizačního procesu P. A. Šuránka, byla vyslovena nahlas myšlenka k jejímu obnovení.
18. 9. 1996 byla zaslána žádost na Ministerstvo vnitra o znovuobnovení Matice svatoantonínské.
Co platilo tehdy i teď, je skutečnost, že život podobných seskupení stojí na lidech, kteří jsou ochotni nezištně věnovat kus svého času a dokážou k činnosti nadchnout a oslovit lidi kolem sebe.
Každý spolek je vždy natolik aktivní, kolik aktivních členů má.
