#

Římskokatolická farnost
Blatnice pod Svatým Antonínkem

#

Další informace

    Aktuální informace

    Pouť sv. apoštolů Petra a Pavla a pouť Sekulárního františkánského řádu

    15.07.2019 - Stalo se pěknou tradicí, že pouť sv. Petra a Pavla už léta „patří" františkánům. Zvláště těm ze Sekulárního františkánského řádu (tzv. terciáři). Vše by mělo probíhat v jejich režii - zajištění..

    Pěší pouť na posvátný Velehrad

    15.07.2019 -  Časně zrána se ve čtvrtek 4. 7. dostavilo na Svatý Antonínek 22 usměvavých poutníků, kteří se po krátké modlitbě vydali přes Ostrožskou Lhotu na posvátný Velehrad. Hned pod kopcem se naše skupina rozrostla..

    Na Slovácku vznikl nový domácí hospic. Ve svém názvu nese odkaz na naše poutní místo

    15.07.2019 - Už deset let se první úterý v měsíci schází kněží ke mši svaté za obnovu a posvěcení života kněží. Spolu s věřícími se v modlitbě spojují za odpuštění vlastních poklesků a prosí o nová kněžská..

    Před sedmdesáti lety zemřel na Antonínku fotograf Fráňa Huml

    Nad zárubní dveří v tzv. druhé sakristii kaple je umístěna pamětní deska, na které je napsáno:
    „Zde zemřel
    v pondělí 2. srpna 1948 v 18:25 hod.
    po celodenní práci v kapli sv. Antonína ve věku 48 let
    fotograf - umělec „mistr světla a stínu"
    Fráňa Huml,
    pochován v pátek 6. srpna ve Frenštátě.
    Bůh ho odměň!"
     
    Letos od této smutné události uplyne přesně 70 let. Fráňa Huml se ve své době jistě řadil mezi dobré profesionální fotografy. Většina jeho fotografií má v levém rohu perforaci jeho jména a bydliště. Na Svatém Antonínku byl také vícekrát.

    V pamětní knize kaple je rukou P. Šuránka zapsáno, že 12. 7. 1948 přišel na kopec, aby zde uskutečnil myšlenku důstojné propagace poutního místa. Celý den obětavě pracoval. Poslední červencový den poznamenal, že přišel opět. Měl příhodné podmínky pro celodenní práci. Jen interiér se mu nepodařilo zdolat a doufal, že příště svou práci dokončí a vrátí se domů.

    V pondělí 2. 8. 1948 přišel mistr Huml na Antonínek časně ráno. Přišel na svátostné požehnání, jehož součástí byla také modlitba za nemocné v kraji, za umírající a ty, kteří v ten den zemřou. Mistr usilovně fotil interiér kaple, detaily soch a dalších liturgických předmětů. Stále si stěžoval na zrak. Na kopci byli bohoslovci s P. Šuránkem, tak pro všechny přítomné v poledne Huml uvařil oběd, který prý také zvládl mistrně. V podvečer se chystal odejít na vlak, ale zhoršující se zdravotní stav mu to nedovolil. Odříznutí od světa, bez dopravního prostředku a telefonu, mu přítomní nemohli pomoci. Lékař přijel až pozdě v noci a konstatoval srdeční selhání. Další těžkostí bylo i samotné informování rodiny zemřelého a následný převoz do Frenštátu pod Radhoštěm. Manželka se synem přijeli až třetí den odpoledne. Pro nás je to nepředstavitelná situace. Žijeme v době, kdy všechno máme hned, kolem nás je servis mnoha služeb, není problém spojení s někým na druhé straně zeměkoule. Zesnulého pohřbil P. Šuránek za velké účasti lidí, ale i dalších kněží. Z dobových materiálů lze vyčíst, že po dobu práce na Antonínku bydlel Huml u svého přítele, rolníka, ale také fotografa amatéra, Martina Petříka ve Velké nad Veličkou, nebo u rodiny Kovaříkovy z Velké n/V. Dochovaných fotografií nám moc nezůstalo. A jestli byla vyvolána i série snímků z posledního dne, se nám už asi zjistit nepodaří. V rodném městě upadl v zapomnění. Na internetu můžeme vyhledat jeho pohlednice Valašských vesnic a městeček.

    P. Šuránek do knihy na Antonínku mj. také napsal: „Vidíme mistra Humla, jak klečí před svatostánkem s rukama sepjatýma. Uvědomujeme si, že byl celý svůj poslední den v kapli. Sloužil k oslavě Boží. Ráno si vypracoval plán své práce ke knize o Moravském Slovácku rozloženém kol Sv. Antonínka. Jeho poslední fotografie byla eucharistická a mariánská! Třeba jsme bolestně rozrušeni, připoutáni myšlenkami k bezduché stránce těla, přece se díváme s velikou důvěrou na tuto cestu „mistra světla a stínu", na cestu člověka věřícího, svědomitě pracujícího, milujícího svou rodinu, svůj národ, své povolání, a povznášející to povolání - obětavostí žhavé lásky - k vrcholkům pravého umění. Bez lásky není pravého umění, není vytrvalosti, není průkopnictví. Bůh odměň tohoto svého služebníka SVĚTLEM beze stínu, světlem bez konce, světlem věčným! První smrt na této posvátné hoře má jistě své veliké poslání! Je určitou milostí pro něho i pro nás! Odpočívej v pokoji!"

    Vzpomeňme na Františka Humla ve svých modlitbách. Mysleme také na umělce dnešní doby, aby hřivny, které jim byly svěřeny, využívali k vytvoření dobrých děl, která člověka potěší a povzbudí.

    Fotogalerie