#

Římskokatolická farnost
Blatnice pod Svatým Antonínkem

#

Další informace

    Aktuální informace

    Křížová cesta na Antonínku nám slouží už sedmdesát let

    20.03.2019 - Na faru v Blatnici přišel e-mail a v něm malá prosba. Pán z Kutné Hory, který už 20 let navštěvuje a mapuje křížové cesty v přírodě, prosil o informace, které se týkají té naší na Svatém Antonínku..

    Pozvání na křížovou cestu

    05.03.2019 - Během postní doby se častěji koná pobožnost křížové cesty. Rozjímat nad utrpením a obětí Krista můžeme doma, v kostele, v přírodě ... v soukromí, ve větší skupině ... Jednu křížovou cestu můžeme..

    Nahlédněte do posledního čísla našeho občasníku

    05.03.2019 - Poutník svatoantonínksý je občasník vydávaný Maticí svatoantonínkskou od roku 1999 pro potřebu svých členů a dobrodinců poutního místa. Poslení číslo naleznte v příloze.Starší čísla jsou ke čtení..

    Před sedmdesáti lety zemřel na Antonínku fotograf Fráňa Huml

    Nad zárubní dveří v tzv. druhé sakristii kaple je umístěna pamětní deska, na které je napsáno:
    „Zde zemřel
    v pondělí 2. srpna 1948 v 18:25 hod.
    po celodenní práci v kapli sv. Antonína ve věku 48 let
    fotograf - umělec „mistr světla a stínu"
    Fráňa Huml,
    pochován v pátek 6. srpna ve Frenštátě.
    Bůh ho odměň!"
     
    Letos od této smutné události uplyne přesně 70 let. Fráňa Huml se ve své době jistě řadil mezi dobré profesionální fotografy. Většina jeho fotografií má v levém rohu perforaci jeho jména a bydliště. Na Svatém Antonínku byl také vícekrát.

    V pamětní knize kaple je rukou P. Šuránka zapsáno, že 12. 7. 1948 přišel na kopec, aby zde uskutečnil myšlenku důstojné propagace poutního místa. Celý den obětavě pracoval. Poslední červencový den poznamenal, že přišel opět. Měl příhodné podmínky pro celodenní práci. Jen interiér se mu nepodařilo zdolat a doufal, že příště svou práci dokončí a vrátí se domů.

    V pondělí 2. 8. 1948 přišel mistr Huml na Antonínek časně ráno. Přišel na svátostné požehnání, jehož součástí byla také modlitba za nemocné v kraji, za umírající a ty, kteří v ten den zemřou. Mistr usilovně fotil interiér kaple, detaily soch a dalších liturgických předmětů. Stále si stěžoval na zrak. Na kopci byli bohoslovci s P. Šuránkem, tak pro všechny přítomné v poledne Huml uvařil oběd, který prý také zvládl mistrně. V podvečer se chystal odejít na vlak, ale zhoršující se zdravotní stav mu to nedovolil. Odříznutí od světa, bez dopravního prostředku a telefonu, mu přítomní nemohli pomoci. Lékař přijel až pozdě v noci a konstatoval srdeční selhání. Další těžkostí bylo i samotné informování rodiny zemřelého a následný převoz do Frenštátu pod Radhoštěm. Manželka se synem přijeli až třetí den odpoledne. Pro nás je to nepředstavitelná situace. Žijeme v době, kdy všechno máme hned, kolem nás je servis mnoha služeb, není problém spojení s někým na druhé straně zeměkoule. Zesnulého pohřbil P. Šuránek za velké účasti lidí, ale i dalších kněží. Z dobových materiálů lze vyčíst, že po dobu práce na Antonínku bydlel Huml u svého přítele, rolníka, ale také fotografa amatéra, Martina Petříka ve Velké nad Veličkou, nebo u rodiny Kovaříkovy z Velké n/V. Dochovaných fotografií nám moc nezůstalo. A jestli byla vyvolána i série snímků z posledního dne, se nám už asi zjistit nepodaří. V rodném městě upadl v zapomnění. Na internetu můžeme vyhledat jeho pohlednice Valašských vesnic a městeček.

    P. Šuránek do knihy na Antonínku mj. také napsal: „Vidíme mistra Humla, jak klečí před svatostánkem s rukama sepjatýma. Uvědomujeme si, že byl celý svůj poslední den v kapli. Sloužil k oslavě Boží. Ráno si vypracoval plán své práce ke knize o Moravském Slovácku rozloženém kol Sv. Antonínka. Jeho poslední fotografie byla eucharistická a mariánská! Třeba jsme bolestně rozrušeni, připoutáni myšlenkami k bezduché stránce těla, přece se díváme s velikou důvěrou na tuto cestu „mistra světla a stínu", na cestu člověka věřícího, svědomitě pracujícího, milujícího svou rodinu, svůj národ, své povolání, a povznášející to povolání - obětavostí žhavé lásky - k vrcholkům pravého umění. Bez lásky není pravého umění, není vytrvalosti, není průkopnictví. Bůh odměň tohoto svého služebníka SVĚTLEM beze stínu, světlem bez konce, světlem věčným! První smrt na této posvátné hoře má jistě své veliké poslání! Je určitou milostí pro něho i pro nás! Odpočívej v pokoji!"

    Vzpomeňme na Františka Humla ve svých modlitbách. Mysleme také na umělce dnešní doby, aby hřivny, které jim byly svěřeny, využívali k vytvoření dobrých děl, která člověka potěší a povzbudí.

    Fotogalerie