#

Římskokatolická farnost
Blatnice pod Svatým Antonínkem

#

Další informace

    Aktuální informace

    Novéna P. ANTONÍNA ŠURÁNKA za Standu Zlámalíka (aktualizováno)

    28.12.2020 - V druhé polovině listopadu zde byla zveřejněna prosba ke společné modlitbě novény k P. A. Šuránkovi (viz dole). Skupina věřících napříč republikou se novénu za uzdravení Stanislava Zlámalíka modlí stále..

    Vánoční otevírací doba na Svatém Antonínku

    27.12.2020 - Aktualizace k 27. 12. 2020:Kaple zůstává otevřená k soukromé modlitbě, zhlédnutí betléma ... v níže uvedeném čase. Vstupujte hlavním vchodem.Prodejna je opět dočasně uzavřena.Půlnoční mše svatá na..

    PF 2021

    27.12.2020 - Konec roku nás už ze své podstaty vyzívá k ohlédnutí, poděkování ... Letošní poutní sezona na Svatém Antonínku je za námi. Byla trochu jiná, co se týče počtu návštěvníků asi menší než předešlé..

    Před 38 lety zemřel služebník Boží P. A. Šuránek

    Rušení zaběhlých akcí v letošním roce není žádnou novinkou.
    Nejinak tomu je i u připomínky 38. výročí úmrtí (3. 11. 1982) služebníka Božího P. Antonína Šuránka.
    Poprvé se kněží a věřící v Ostrožské Lhotě, kde se narodil a je pohřben, sešli k děkovné a kající bohoslužbě v listopadu 2007. Od února 2009 se pravidelně každé první úterý v měsíci (s výjimkou listopadu) schází ke společným modlitbám na Svatém Antonínku.
    Tentokrát mši svatou na daný úmysl v prázdné kapli na Svatém Antonínku sloužil jen P. Josef Červenka. Poté se přidal k farníkům z Ostrožské Lhoty, kteří se u kněžského hrobu devátým rokem schází ke společné modlitbě růžence vždy třetí den v měsíci.
     

    P. Antonín Šuránek se velmi záhy po kněžském svěcení, ve svých 27 letech, stal spirituálem - vychovatelem kněžského dorostu (1929-1948).
    Bohoslovce neopustil ani během jejich totálního nasazení za 2. světové války. Udržoval s nimi písemný kontakt, radil, doprovázel, zasílal tzv. punkta k rozjímání a jinou duchovní literaturu...
    Svou modlitbou své svěřence provázel i v době, kdy byl „uklizen" jako kaplan ve Velkém Ořechově.
    Myslel na ně a na všechny kněze i během pěti let v internačním táboře v Želivu (1951-1955), i poté když 7 let pracoval jako poctivý dělník v kamenolomu ve Štramberku.
    Krátce se do funkce spirituála vrátil v letech 1968 -1970.
    V jeho poslední vůli můžeme číst: ... „Umírám těžce, jsa si vědom veliké odpovědnosti za pomoc při výchově kněžstva."...

    P. Šuránek zasvětil svůj život formaci kněží. Za ně se modlil a mnohé obětoval. Pro některé byl vzorem v cestě ke svatosti.
    Proto se kněží schází v blízkosti jeho hrobu a prosí za vlastní posvěcení, za vytrvání v dobrém, za dodržení kněžských závazků, odpuštění vlastních poklesků, za nová duchovní povolání, ...
    P. Šuránek je určitě svou přímluvou u Boha provází i dnes...

    „Jen láska může budit lásku.
    Jen ona je pro srdce srozumitelná.
    Pokorná, nezištná, radostná, rozdávající se láska!
    A tou se mám naplnit, v tu se mám proměnit!
    Jak budu proměňovat chléb a víno -
    tak chce Pán Ježíš proměnit mne v sebe, v lásku!"

    P. A. Šuránek

    Jestli bude jednou P. Šuránek oficiálně zařazen mezi svaté, zaleží jen a jen na nás.
    Na naší víře, modllitbě, ... skrze ktetou si u Boha na Šuránkovu přímluvu vyprosíme něco, co bude světskými úřady považováno za nevysvětlitelné.
    S chutí do toho!
    V roce 2001 byla vydána novéna k P. Šuránkovi. 

    Můžeme se začíst do řádků, které v roce 2017 pro časopis Poutník svatoantonínský napsal P. Pavel Uhřík OFMCap, jeden z jeho žáků.

    Páter Šuránek jak jsem ho poznal
    (pozn. psáno v roce 2017)

    Od smrti ThDr. P. Antonína Šuránka, dlouholetého spirituála olomouckého semináře uplyne už 35 let. Jak ten čas běží. Příští rok tomu bude 50 let, co jsem se poprvé setkal s tímto váženým a právem obdivovaným knězem. Psal se přelomový rok 1968. Všelidová touha po vybudování společnosti, která bude sociálně spravedlivá, a zároveň humanistická a demokratická, byla zadušena vojenskou invazí a okupací stalinistické velmoci.
    Pomalu, plíživě, ale jistě, začínala doba normalizace. Společnost byla frustrována a rezignovala. Ale našli se lidé, kteří se nevzdali a rozjeli se do protisměru. Ti rozhodli o mém budoucím životě i o životě církve. Několik nadšených kněží se rozhodlo obnovit teologickou fakultu a seminář v Olomouci. I já jsem byl mezi přijatými uchazeči o studium bohosloví. Politického uvolnění v roce 1968 využilo mnoho těch, kterým nebylo studium umožněno po dobu perzekucí proti církvi. Přiznávám se, že jsem po 21. srpnu 1968 začal pochybovat o otevření teologické fakulty v Olomouci a nebyl jsem sám. Ale co se nestalo. V polovině září jsem dostal dopis podepsaný rektorem ThDr. P. Leopoldem Dýmalem.

    Bylo to pozvání k nástupu do semináře, který fyzicky vlastně ještě neexistoval. Vezměte si sebou pracovní oděv, bylo v tom pozvání podtrženo. No a ten pracovní oděv jsem po dvou měsících sedral. Ty dva měsíce jsme všichni budoucí bohoslovci, staří s mladíčky, dřeli 12 hodin denně, abychom si připravili improvizované a přechodné bydlení se studijními prostory. Věřte, bylo to nejšťastnější období mého života. Prožívané úsilí, povzbuzované muži, kteří už byli penzisté a měli nárok na odpočinek - ThDr. P. Dýmal rektor semináře, Mgr. P. Olejník, ThDr. P. TkadlčíkThDr. P. Zlámal a ostatní.
    V neposlední řadě ThDr. P. Antonín Šuránek v té době téměř už 70 letý muž. Předcházela ho ta nejlepší pověst vychovatele několika kněžských generací, vězněného a perzekuovaného za své postoje. Hořeli jsme zvědavostí před setkáním se svým spirituálem. Živá legenda, Boží muž pevných zásad, no prostě svatý. Aby lidé viděli svaté, tlačili se kdysi ve frontách. A my měli mít svatého k dispozici, jako vychovatele a pastýře. To tedy byl nadstandard, luxus!
    Jak si jen ty svaté představujeme? Naše představa se někdy blíží spíše karikaturám svatosti. Jako by svatost patřila někde na piedestal a ne do života. Ve skutečnosti tomu tak naštěstí není. Ale platí co svatý - to originál. Bůh netvoří kýče, falsivikáty a napodobeniny. Jsou svatí, se kterými se dá hrát fotbal, nebo na schovávanou. Takový Don Bosco, Filip Neri. Nebo se s nimi dá jít na pivo a popovídat si o politice - třeba s takovým sv. Tomášem Morem, nebo jít na kafé a zafilozofovat si s Edit Stein - sv. Terezií Benediktou od Kříže.

    Jak jsme spatřili otce Šuránka, v tu ránu jsme pochopili, že s ním určitě nebudeme hrát fotbal ani kuličky, že s ním nepůjdeme na pivo ani na kafe. Byl to Boží muž typu sv. Jana Křtitele. Nechodil sice v rouchu velbloudím, ale jeho obnošené kabáty už by dnes oblekl jen bezdomovec.
    On také pořádný domov neměl. Bydlel v malé temné světničce, myl se studenou vodou a teplá mu tekla jednou za týden v městských lázních, ostatně tak jako nám všem. Nejedl sice sušené kobylky, ale i když jste mu podali připálený pokrm, prohlásil vždy s patosem jemu vlastním cibus régius (královský pokrm). Jednou větou, otec Šuránek byl asketa a hlavně prorok. Prorok v plném významu toho slova. Pravdu Boží zjevoval, kázal a žil. Ale podobně jako u Jana Křtitele pod asketickým zjevem bilo citlivé a milující srdce. Neokoralo, jak se to mnohým rádoby asketům stává.

    Udivovalo mne a inspirovalo, jak tento starý muž přijímal reformu II. Vatikánského koncilu.
    Miloval církev, která je „semper reformanda" (stále se obnovující). V seminární kapli jsme postavili obětní stůl, jeden z prvních v diecézi. Otec Šuránek se k němu postavil tváří k nám, jako by ani nesloužil celá desetiletí zády k lidu. Odložil staré barokní ornáty - „basičky", jak jsme jim přezdívali a přijal ty s novým střihem. Odložil tridentský misál s nádhernými ilustracemi, zlatou obřízkou a krásnou vazbou. Celebroval s čerstvě cyklostylem natištěných stránek, které nebyly ještě ani pořádně svázány. Tedy prorok s životní zkušeností, ale reformátor se schopností přijmout nové a podnětné, vycházející z Ducha svatého, za jehož brigádníka se vždy považoval. „Jsem brigádník Ducha svatého" - tak se představoval.

    Hodně ho charakterizují dvě momentky, zpočátku seminárního života.
    Když začal akademický rok, oznámil nám otec rektor po večerní modlitbě v kapli: „Od zítřka muži bratři bude platit seminární řád, který vám nyní přečtu." Jak četl, ztuhl nám úsměv na rtech a nastalo ticho.
    V tom povstal jeden starší bratr, mladší by nenašli odvahu a vyslovil to, co jsme cítili všichni. „Otče rektore, z toho řádu se už mnohé přežilo. Dovolte nám ho připomínkovat a navrhnout nové znění." Otec Dýmal byl v šoku. Na tuto situaci nebyl připravený. To nečekal.
    V tom se vzadu ozval jasný hlas. Hlas otce Šuránka. Povstal a se zvednutým prstem téměř slavnostně prohlásil: „Ať si vytvoří řád nový, ale ať podle něho žijí!" Rektor jen sklonil hlavu a řekl: „ Bude tomu tak, jak navrhuje otec spirituál."
    Sotva jsme zavedli nový upravený seminární řád, oblažil nás otec rektor novou zvěstí: „Muži bratři, dnes večer vám přečtu jména ročníkových prefektů. Oni budou mou pravou rukou, mými pomocníky."
    A co se nestalo. Ten starší bratr, náš mluvčí vystoupil s námitkou: „Otče rektore, když naše společnost musela rezignovat na dialog a demokracii, nerezignujme na ni my. Dovolte nám zvolit si demokraticky samosprávu semináře." Znovu šokovaný otec Dýmal se nezmohl na slovo, zrudnul a těžce dýchal.
    A tu se zezadu ozvalo osvobozující slovo: „ Ať si prefekty sami zvolí a ať s nimi a s vámi rádi spolupracují na společném díle." Na pátera Šuránka se znovu dalo.

    Náš milý talentovaný spolužák Jožka Hrdlička měl básnické střevo - což mu dodnes zůstalo. Vytvářel mimo jiné vtipné kuplety na mikulášské večírky. Jeden z nich zněl takto:

    Znám já jeden seminář, ten seminář má vlastní tvář.
    Ref. Tak to má být a tak to chcem.
    Pan Sysel a pan Nedoma, cítí se tam jako doma.
    Ref.
    Není tam žádná závora, vítězí jenom důvěra.
    Ref.
    Rektor je jak vlastní táta, spirituál duše zlatá.
    Ref.
    A teď si představ každý z vás, že bychom měli seminář.
    Ref.
    Kde bychom se třásli strachy, před zákazy a paragrafy.
    Ref. ??? ... pískot přítomných.

    Po tomto pískotu jsem čekal nějakou umravňující reakci přítomných představených.
    Namísto toho povstal páter Šuránek a freneticky tleskal. Ani si v té chvíli neuvědomil, že vlastně tleská sám sobě. Protože kardinální zásluhu na tom, že jsme měli tak krásný seminář, měl spirituál, vychovatel generací moravských kněží, prorok naší doby, který uměl mluvit, ale ještě více naslouchat - ThDr. P. Antonín Šuránek.

    A tak povstaňme a zatleskejme jemu.
    Pozvedněme jeho památku na svícen, ať svítí všem v domě. JE TOHO HODEN!

    br. Pavel Uhřík OFMcap
    2017

     

    Fotogalerie