#

Římskokatolická farnost
Blatnice pod Svatým Antonínkem

#

Další informace

    Aktuální informace

    Hlavní pouť ve fotogalerii Člověk a víra

    18.06.2017 - Fotografické sdružení Člověk a víra je celostátní nezisková organizace, která sdružuje fotografy z různých koutů naší vlasti. Ve svém volném čase dokumentují duchovní akce nejen doma, za hranicemi svých..

    Po pouti sv. Petra a Pavla jsme zváni na koncert folkové skupiny Slnovrat

    16.06.2017 - Posledních pár let je na Svatém Antonínku součástí pouti sv. Petra a Pavla i Národní pouť Sekulárního františkánského řádu. Na pouť a následující program jsou srdečně zváni všichni zblízka i zdáli..

    Domácí pouť ve fotografii

    15.06.2017 - Fotogalerii si můžete prohlédnout  zde Člověk a víra/ foto Petr Nedoma   ..

    Svatý Antonínek patří mezi nejznámější poutních místa Moravského Slovácka a nachází sev350 m n. m. na nejzápadnějším výběžku Bílých Karpat. Kopec samotný dle předpokladu a archeologických nálezů sloužil v pradávné době jako pohanské pohřebiště.

    Přímý původ a okolnosti vzniku kaple nejsou jasně známy. Farnost patřila pod panství Lichtenštejnů v Uherském Ostrohu. Kníže Hartman z Lichtenštejna (1613 - 1686) 21. dubna 1662 podal na olomouckou konzistoř žádost o vystavění kaple a jeden z důvodů byla i snaha o odvrácení nepříznivých přírodních pohrom, které často zapříčinily malou úrodu. Po vybudování poutní kaple, by věřící z okolí měli kam utíkat a vyprošovat si hojnost Božího požehnání. Na místě samotném již v té době stál prastarý kříž, takže lid to na kopec táhlo. Stejně jako jiná poutní místa, je za dlouhou řadu let opředeno množstvím různých lidových vyprávění. Ať už byl hlaví důvod jakýkoli, jedno je s dostupem času jisté. Veškeré úsilí spojené s budováním a následným udržováním přineslo pro náš kraj velký duchovní užitek.

    Po několika urgencích o povolení stavby dostal kníže roku 1668 konečně souhlas. Na jaře téhož roku za přítomnosti rektora uherskohradišťské jezuitské koleje a hejtmana ostrožského panství byl položen základní kámen kaple zasvěcené sv. Antonínu Paduánskému. Stavba osmiboké rotundy trvala dva roky a 13. 6. 1670 se konala první pouť ke cti sv. Antonína. Tato původní a nejstarší část kaple, je dnešní presbytář.

    Z následujících let jsou slabé informace, ale uvádí se, že již v roce 1671 na pouť přišlo pět tisíc poutníků, což na tu doby bylo značné číslo. Návštěvnost a oblíbenost poutního místa určitě rostla, protože v letech 1696 - 1697 byla k rotundě nákladem knížete Maxmiliána z Lichtenštejna (1641-1709) přistavena chrámová loď. Tím vznikl půdorys, který téměř odpovídá stávající situaci. Při té příležitosti byl nad hlavní portál z venkovní strany umístěn erb Lichtenštejnů. Kaple byla vyzdobena štukovou výzdobou, pod vedením Italského štukatéra Rezzy. Dopravu a pomocné práce vykonávali lidé z okolních vesnic v rámci robotní povinnosti. Byl vystavěn i dům poskytující poutníkům občerstvení, který po jeho zániku už nebyl obnoven.

    V letech 1748 - 1749 proběhla obnova kaple, při které byla nad presbytářem vybudována věžička. Dělníci při opravách potřebovali vodu k hašení vápna a asi 300 metrů od kaple byl pro ty účely odkryt vodní pramen. Poutníci používali vodu i ke svému osvěžení a zjistili, že voda uzdravuje. Svatý Antonínek se stal místem mnoha náhlých uzdravení. Tato skutečnost vedla k velkému shluku lidí nejen z blízkého okolí. Byla ustanovena komise k šetření zázraků, o nichž jsou dochovány záznamy. I samotný člen komise uvádí, že byl svědkem nevysvětlitelných zázraků. O dalších uzdraveních jsou zmínky i v následujících letech.

    Rakouský císař Josef II. (1741 - 1790) po usednutí na trůn zrušil jezuitský řád i další kláštery, nařídil zrušení řady kostelů a kaplí. Následkem reforem už 16. března 1784 olomoucká konzistoř podle císařského nařízení zrušila poutě na Blatnické hoře. O několik dnů později byla kaple zrušena, odsvěcená, vybavení použito pro chudší kostely a následně prodána. Z kaple se časem stala ruina bez dveří, střechy, oken, chóru a volně kaplí procházel dobytek. Po uklidnění poměrů, v době doznívajících napoleonských válek, se začal obnovovat i duchovní život na Blatnické hoře. Svědčí o tom i fakt, že byl u trosek kaple postaven zásluhou Martina Straky z Uherského Ostrohu velký a nákladný kamenný kříž. (Až při generální opravě roku 1936 byl přemístěn k poutní studánce.) Po četných jednáních v letech 1812 - 1815 a audienci u samotného císaře Františka I. obec Blatnice zpustošenou kapli za dobrovolné příspěvky lidí koupila zpět a zavázala se k opravě a trvalému udržování. Oprava byla finančně náročná a tak se na obnovu poutního místa konali sbírky ve farnostech širšího okolí, ale i na Slovensku. Vysvěcení se kaple dočkala až 16. května 1819. Po 35 letech lid mohl opět putovat na Blatnickou horu a svěřoval Bohu své radosti a žalosti.

    Informace o poutích v následujících letech jsou opět jen velmi kusé. Zmiňovány jsou jen ty, kde přišlo nebývalé množství lidí, či přijel vzácný host. Například roku 1867 se uvádí, že na hlavní pouť přišlo šedesát tisíc poutníků. Kaple byla během dalších let dle potřeby renovována, prováděly se nákladnější opravy, přesně tak, jak se farnost zavázala. Byla ovšem i obohacována o nová umělecká díla. Blatnický kostelník a malíř samouk František Hána (1804 - 1877), lidově zvaný „pantáta maléř" namaloval obraz sv. Antonína vznášejícího se nad kopcem s kaplí. Obraz je dodnes umístěn nad oltářem. V roce 1888 věnoval stavitel Slovák ze Strážnice kapli plastiku Večeře Páně umístěnou pod tímto obrazem. Současný hlavní oltář byl vysvěcen 30. května 1905 olomouckým světicím biskupem Karlem Wisnarem. Oltář vystavěl o rok dříve kamenický mistr a sochař Františk Štábl (1868 - 1933) z Hodonína. Ve stejném období byly roku 1907 pořízeny i varhany, které slouží do dnešních dnů. A další nákladná generální oprava byla provedena v letech 1936 -1937. Přistavěna byla druhá zákristie, vítězný oblouk v chrámové lodi a nad hlavní vchod byla usazena nová socha sv. Antonína. Ze stejného období pochází i fresky od Jana Köhlera (1873 - 1941), akademického malíře z Nenkovic u Kyjova. Poslední fresku (smrt sv. Atnonína) pro nemoc nedokončila a zůstala nám skica na zdi.

    V roce 1940 byl vytvořen stabilní venkovní oltář při zdi chrámové lidi. Sochu sv. Antonína zhotovil sochař Mirko Stejskal (1910 - 1972) z Prahy. V době II. světové války, byla Blatnická hora hojně navštěvována dětmi, mládeží i starší generací z blízkého okolí. Přitahoval je sem P. Antonín Šuránek, který zde „poustevničil" a konal duchovní obnovy. Ke konci války byla kaple značně poškozená, ale díky iniciativě P. Šuránka a za přispění ochotných zedníků byla velmi brzo opravena. Z vytouženého míru a svobody se věřící lid však dlouho neradoval. V roce 1948 nastal totalitní režim a v celé vlasti se rozjela silná likvidace náboženství. Blatnická hora odolala veškerým snahám o její zánik. Celá řada jiných poutních míst v tu dobu zanikla, nebo ztratila svůj význam.

    S návratem svobody po roce 1989 do vlasti se zde postupně obnovoval i čilý ruch. Mohlo se začít s postupnou rekonstrukcí kaple, úpravou přilehlého okolí a výstavbou sociálního zařízení. Přístřešek pro venkovní oltář byl dokončen v roce 2008. Již o rok později byla poležená mramorová dlažba, pořídil se nový obětní stůl a ambon a celá kaple byla vymalována. Parkoviště vzniklo díky desítkám ochotných mužů v roce 2014.

    O věhlas poutního místa za hranice vlasti se na pořelomu 20. století zasloužil akademický malíř Joža Úprka (1861 - 1940), pocházející z nedalekého Kněždubu. Namaloval desítky obrazů se scénami z poutí a jeho nejslavnější dílo Pouť u svatého Antonínka viděla roku 1894 i Paříž.